Region Milevsko se nachází v severovýchodní části Jihočeského kraje a vzdušnou čarou je vzdálen přibližně 80 km od Prahy, 60 km od Českých Budějovic, 25 km od Písku a 20 km od Tábora.
Milevský region zaujímá plochu 38 521,4 ha.
Mikroregion Milevsko je geograficky, ekonomicky a sociálně homogenní území a z celkového počtu 26 obcí je 25 z nich sdruženo ve Svazku obcí Milevska. Milevsko slouží jako sociální, ekonomické, dopravní, kulturní a turistické centrum nejen mikroregionu, ale také správního obvodu obce s rozšířenou působností.
Město se skládá z 6 místních částí – Velká, Rukáveč, Milevsko, Dmýštice, Něžovice a Klisín a celková katastrální výměra města Milevska včetně místních částí činí 4232,31 ha.
Povrch regionu je tvořen mírně zvlněnou pahorkatinou a nadmořská výška se pohybuje mezi 410 až 700 m. n. m. Co se týče podnebí, region spadá do mírně teplé a mírně vlhké oblasti s drsnější zimou vrchovinného typu. Mikroregion patří do povodí Vltavy, do níž ústí řeka Lužnice a její přítoky (říčka Smutná, Bílinský potok) a dále i řada menších říček, jako je Hrejkovický a Jetětický potok. Charakteristickým rysem tohoto území jsou zalesněné vrcholky kopců a četné smíšené lesy na svazích údolí.
Mikroregion Milevsko náleží k turistickému regionu Střední Povltaví, pro který je typická mírně zvlněná krajina, která vykazuje typické rysy české selské krajiny se zalesněnými kopci a malebnými vesničkami. Územím protéká řeka Vltava, přes kterou byla ve druhé polovině 20. století vybudována řada přehrad. Největší a nejbližší z nich je Orlická přehrada, která se řadí mezi nejnavštěvovanější místa tohoto regionu. Kaňonovité vltavské údolí patří k nejcennější oblasti regionu a je intenzivně využíváno pro cestovní ruch.
Mikroregion Milevsko je součástí turistické oblasti Toulava, která se zrodila přímo v srdci Čech, na půli cesty mezi Prahou a Šumavou. Turistická oblast Toulava se, přesněji řečeno, nachází v severní části Jihočeského kraje a v jižní části kraje Středočeského, tedy na území, jež se pyšní malebnou krajinou nepoškozenou přítomností těžkého průmyslu. Z hlediska cestovního ruchu se jedná o atraktivní kraj s dosud nevyužitým potenciálem. Přirozeným centrem této oblasti je významné historické město Tábor se silnou husitskou tradicí. Oblast Toulavy se rozprostírá od Sedlčanska po Bechyňsko, od Mladovožicka po Milevsko a v širokém okolí města Tábor. Území nabízí celou řadu atraktivit jak v oblasti lázeňství, vodní turistiky, pěší turistiky a cyklistiky, golfu, zimních sportů, tak také disponuje vysokým potenciálem v oblasti městského turismu či agroturistiky a celkově má výjimečné předpoklady pro rozvoj „zelených“ forem cestovního ruchu.
Historie regionu
Nejstarší doklady o přítomnosti lidí pocházejí z pozdní doby kamenné (přelom 4. a 3. tisíciletí př. Kr.). K pozvolné středověké kolonizaci území docházelo až od 11. století. Zásadní význam pro vývoj kraje mělo založení premonstrátského kláštera v Milevsku (1187). Ve 14. a 15. století prošla oblast zvlášť dynamickým rozvojem osídlení, přesto však zůstala obydlena poměrně řídce. V 15. století se kraj stal významným dějištěm husitského hnutí; během něho byl poničen prosperující klášter. Po skončení husitských válek a v 16. století se půda soustřeďovala v rukou šlechty a současně vzrůstal význam poddanského města Milevska a městečka Bernartic. Zlom přinesla třicetiletá válka, kdy došlo k úbytku obyvatelstva a ke stagnaci hospodářské struktury. V ní začal hrát rozhodující roli panský velkostatek stojící na nevolnické práci.
V 19. století bylo Milevsko jedním z nejchudších krajů Čech. Zemědělství na málo úrodných půdách bylo neproduktivní, řemeslná tradice slabá a dopravní dostupnost území špatná. Situaci ještě zhoršovalo masové vystěhovalectví, zvláště do USA. Přes průmyslovou malovýrobu (soukenictví, tkalcovství, hrnčířství, špičkářství) zůstal kraj až do 50. let 20. století převážně zemědělskou oblastí. Po vzniku Československé republiky zvýšilo zemědělství v souvislosti s pozemkovou reformou svoji produktivitu a došlo k rozvoji živnostenského podnikání.
Během nacistické okupace byla prakticky vyhlazena zdejší židovská menšina. Bernartice se staly jednou z obcí s největšími ztrátami na životech v celých Čechách. V roce 1950 zahájily provoz Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení (od 60. let největší výrobce těžké vzduchotechniky v republice) a rozšířila se textilní a potravinářská průmyslová výroba. Změnil se tak hospodářský charakter kraje a sídelní struktura – rychlý růst města Milevska doprovázelo vylidňování venkova. Ústup zemědělství se zastavil až v 70. letech.
Oblast Orlické přehradní nádrže se stala od 60. let jedním z center domácího cestovního ruchu.
Významné osobnosti regionu
Zajímavostí mikroregionu Milevsko je i to, že zde žila řada významných osobností. Mezi ně patří především spisovatel Jiří Mařánek a malíř Karel Stehlík, kteří jsou rodáky města Milevska. V Milevsku dále působil sochař Břetislav Benda pocházející z Líšnice u Milevska, folklorista a sběratel lidových písní Čeněk Holas, který pocházel z Hostína u Kovářova a později se přestěhoval do Milevska, či spisovatelka Růžena Svobodová, která do města přijížděla již od malička na prázdniny k příbuzným a později se sem častokrát vracela se svým manželem. Mezi další významné osobnosti milevského regionu se řadí Vlasta Kálalová – Di Lottiová, lékařka
z Bernartic, která ovládala 13 jazyků včetně orientálních a v roce 1925 založila čs. nemocnici v Bagdádu a sedm let ji řídila, dále Alois Moravec, malíř, ilustrátor a novinář z Chyšek, sochař Václav Barda pocházející z Hrazánek či letec Václav Pešička z Hostína u Kovářova, kterého za II. světové války omylem zastřelili polští četníci, protože ho pokládali za německého špiona. V Předbořicích se narodil překladatel cestopisů a povídkář Karel Cvrk a akademický malíř František Holan. Z Kostelce nad Vltavou pak pocházel významný český kulturní historik, folklorista a etnograf Dr. Čeněk Zíbrt. Ze současných osobností pocházejících z milevského regionu lze zmínit například kardinála Miloslava Vlka, bývalého arcibiskupa pražského a primase českého, který pochází
z Líšnice u Milevska.